Kořeny starého mlynářského rodu Hlavsů jsou v Lidicích, v malé vesničce na Kladensku, jejíž jméno později obletělo svět, bohužel ale kvůli tragickému osudu, který potkal vesnici a její obyvatele.

První záznamy se objevují v matrikách a pozemkových knihách Lidic na přelomu 17. a 18. století. Zatím nejstarší známý je Jiří Hlavsa, po jehož smrti přebírá roku 1717 lidický grunt s přilehlým mlýnem a rybníkem  jeho syn Josef.

Josef Hlavsa (1698-1772), pozdější lidický rychtář, byl dvakrát ženat - poprvé s Ludmilou Kellerovou z Buštěhradu, s níž měl deset dětí, podruhé s Rosalií Hoffmanovou, dcerou velvarského rychtáře, která mu porodila dětí dokonce jedenáct. Ze všech 21 potomků se dospělosti dožilo sedm dětí: čtyři dcery - Anna, Barbora, Ludmila a Alžběta (dvě poslední se provdaly za mlynáře) a tři synové - Antonín, Václav a Jan.

Antonín Hlavsa (*1748) se stal ředitelem panství v Chrášťanech u Prahy, další syn Václav Hlavsa (1750-1791) přesídlil z Lidic do sousední vesnice Hřebeč a jeho potomci zde žijí dodnes.

Nejmladší z Josefových synů Jan Hlavsa (*1753) se roku 1776 oženil s Rosalií Hornerovou ze Slaného a roku 1777 převzal otcovský statek v Lidicích i mlýn. Rosalie zemřela po porodu čtrnáctého dítěte, dalších šest dětí, které měl s Františkou Hoffmanovou, dcerou lidického kantora, zemřelo již v dětském věku. Dospělosti se dožilo pouze šest dětí z prvního manželství - pět dcer a jediný syn.

Nejstarší z dcer Anna Hlavsová (*1778) se provdala za Jakuba Khinla, syna dalšího lidického rychtáře. Po narození osmého dítěte v roce 1816 prodávají Khinlův lidický statek a stěhují se na Mlčeňský mlýn v Kokořínském Dolu, jejich synové zde dále působili jako mlynáři.

Další dvě dcery se provdaly rovněž za mlynáře - Rosalie Hlavsová (*1780) si vzala Jana Netrefu z Bělok a Marie Hlavsová (*1782) Františka Netrefu, také z Bělok.

Barbora Hlavsová (*1785) si vzala kladenského měšťana Jana Kotvalda a nejmladší Alžběta Hlavsová (*1786) se vdala za Jakuba Šilhána, lidického šenkýře. Ta také jako jediná ze sourozenců zůstala v Lidicích a některé z jejích potomků najdeme i mezi lidickými oběťmi.

Prvorozené Janovo dítě, syn Josef Hlavsa (*1776) se v roce 1805 oženil s Marií Opěchovou (též Aupěchovou, Oupěkovou), dcerou mlynáře z Okoře. O rok později prodává jeho otec Jan Hlavsa lidické hospodářství i s mlýnem a Josef s manželkou se stěhují do Prahy.

Zpočátku pracoval Josef v mlýně v Jirchářích, zde se mu také narodily v tehdejší Horní Lodecké ulici čp. 234 tři děti - Anna, Kosmas a Sebald.

V roce 1815 složil Josef Hlavsa mistrovské mlynářské zkoušky a o rok později se stal samostatným mlynářem v novoměstských  Nových mlýnech na Primátorském ostrově; koupil výhodně zadlužený mlýn čp. 1242, zde přišly na svět ještě dvě dcery - Marie a Tekla. Pracovitostí svou i celé rodiny přivedl Josef mlýn k rozkvětu, dobové prameny hovoří o tom, že ve své době byl jedním z nejbohatších pražských mlynářů.

Oba synové - Kosmas Hlavsa (*1812) i Sebald Hlavsa (*1814) byli již od dětství připravováni na mlynářské povolání, měli se stát mlynáři - inženýry. Byli vedeni jako učni v Nových mlýnech a zároveň studovali piaristické gymnasium v Panské ulici. Po čtyřech letech oba vstoupili na „Královské stavovské technické učiliště“ v Dominikánské ulici, poté složili mistrovskou zkoušku mlynářskou.

Nejstarší jejich sestra Anna Hlavsová (*1811) pracovala jako krámská v otcově obchodě v domě “U tří snopů“ v Kaprově ulici na Starém Městě.

Všichni Hlavsovi patřili mezi přední české vlastence, nevynechali jediné české představení ve Stavovském divadle a každou neděli se u nich scházeli mladí studenti a literáti. Mezi časté hosty patřili Tyl, Rieger, Podlipský a tato setkání byla základem pozdějších Tylových besed, Amerlingových vzdělávacích kroužků i tajného sdružení mladých radikálů Repeal.

Anna Hlavsová, na tehdejší poměry velice vzdělaná mladá žena, se stala členkou vlastenecké družiny Bohuslavy Rajské, účastnila se českých přednášek v bytě Johany Fričové a byla zapsána v Amerlingově Budči - ústavu pro vzdělávání českých žen. Podílela se na přípravách prvního českého plesu v Praze v roce 1840, kde se seznámila a zasnoubila s podplukovníkem Františkem Zachem, účastníkem nezdařeného polského proticarského povstání, žijícím v pařížské emigraci. Ale otec Josef Hlavsa ke sňatku nesvolil, Zach totiž neoplýval majetkem a to se bohatému mlynáři nezamlouvalo.

V revolučním roce 1848 se všichni tři sourozenci aktivně podíleli na událostech. Kosmas se Sebaldem podporovali všechny vlastenecké akce. Sami se stali členy zprvu národní gardy, později  nově ustanovené revoluční Svornosti. Na Slovanském sjezdu v červnu 1848 se Anna Hlavsová opět sblížila s Františkem Zachem, který byl jeho vůdčí osobností. Pokračování sjezdu však bylo přerušeno svatodušními bouřemi a Hlavsovi se aktivně účastnili boje na barikádách proti Windischgrätzovu vojsku. Po potlačení povstání Zach byl nucen uprchnout do ciziny, Hlavsovi sice vyvázli bez represí, ale po prozrazení příprav na další povstání v roce 1849 byl Kosmas Hlavsa uvězněn poté, co byly ve mlýně objeveny ukryté zbraně. Strávil v pevnosti v Josefově dva roky a vrátil se s podlomeným zdravím - jak fyzickým, tak duševním. Po dvou letech se do Prahy vrátil i Sebald Hlavsa, který vězení unikl předstíráním odjezdu do Ameriky.

Majetek Hlavsů se povážlivě ztenčoval, po smrti matky byl nucen Kosmas podělit majetkem své sourozence. Sestry Marii a Teklu, tehdy již vdané, vyplatil; bratru Sebaldovi koupil mlýn v Lochovicích, ale protože musel splatit v  té době poplatky z vyvazování emfyteutického majetku a živnost neprosperovala, byl nakonec nucen zadlužený a hypotékou zatížený mlýn v roce 1862 prodat. Prý se na ztrátě majetku podepsala i jeho duševní choroba, kdy často v těžké apatii stál u okna, do Vltavy házel bankovky po hrstech a díval se, jak je proud odnáší. Na novém majiteli si spolu s Annou vymínil doživotní užívání bytu, ale již v roce 1868 odjíždí na Halič, kde si zajistil místo ve mlýně hraběte Lenarda. Je však již vážně nemocen, trpí záduchou, pro mlynáře osudovou nemocí. Čtyři měsíce po příjezdu do Haliče Kosmas Hlavsa umírá v městečku Nadworna.

Anna Hlavsová na Primátorském ostrově osaměla. Se Zachem, který se mezitím za své zásluhy v srbsko-turecké válce stal generálem a srbským národním hrdinou, se už nikdy nesetkala. Když ovdověla její mladší sestra Marie, nastěhovala se k ní do domku v pražském Podskalí a zde po deseti letech zemřela. Dům a mlýn na Primátorském ostrově ji přežily jen o pár let. Nový mlynář Veselý postavil v devadesátých letech 19. století namísto starého moderní sedmipatrový mlýn "amerikánského " typu, ale v roce 1915 všechny budovy musely ustoupit stavbě nového nábřeží.

Její mladší sestra Marie Hlavsová (*1818) se provdala za Karla Kuřáka, obchodníka s dřevem a městského radního v Podskalí, se kterým měla sedm dětí, nejmladší ze sourozenců, Tekla Hlavsová (*1821) si vzala Viléma Federa. Rody Federů a Hlavsů se propojily ještě jednou v další generaci, kdy se za Josefa Federa, syna Vilémova bratra Antonína provdala Anna Kuřáková, dcera Marie Hlavsové.

HLAVSOVI

Marie Hlavsová *1818