Předkové mého dědečka Valentina Bobáka (1901-1935) pocházeli většinou ze Zlínska – Bobákovi byli pasekáři z Příluku. Počátkem 18. století zde lze v matrikách nalézt Petra Bobáka, linie rodu dále pokračuje Josefem, Ignácem, Františkem, Valentinem a jeho dcerou Františkou, která měla nemanželského syna Josefa. Tato zlínská větev spojuje  rody Hrubošů z Příluku, Čechů z Lužkovic, z Mladcové a z Jaroslavic, Mlýnků a Šimíků z Kostelce u Štípy a Velikovských a Nováčků z Hvozdné.

Josef Bobák (*1872), švec ve Velíkové měl s manželkou Aloisií Kopečnou šest dětí, jedním z nich byl můj dědeček Valentin.

Valentin Bobák (1901-1935), byl již ve 14 letech dán do "služby" do kláštera na Svatém Hostýně, kde se zaučoval na varhaníka. Později odešel studovat do Brna, kde v letech 1919 až 1923 absolvoval varhanní oddělení brněnské státní konzervatoře. Stal se varhaníkem v Orlové, kde se oženil s Bohumilou Řezákovou, dcerou Roberta Řezáka, strojníka na šachtě, a Žofie Kubánkové. V roce 1935 však došlo k tragédii - Valentin se utopil při koupání ve Vltavě. Zůstali po něm dva synové, osmiletý Jan - můj otec  a čtyřletý Bohumír.

Jan Bobák  (1927-1984) se narodil v Lazích, části dnešní Orlové. V osmi letech mu zemřel otec, takže svá školní léta strávil v různých koutech Čech a Moravy, podle toho, kde matka zrovna sehnala zaměstnání. Orlová, Zlín, gymnázium v Holešově, v Praze - Libni, maturita v Liberci a pak medicína na Karlově Univerzitě v Praze. Současně studoval na konzervatoři obor varhany a skladba u profesora Bedřicha Wiedermanna - jako syn varhaníka se projevil jako "zázračné dítě" a už v pěti letech uměl na tento nástroj hrát. Při pražských studiích působil jako varhaník v klášteře v Emauzích (za byt a stravu) až do té doby, než byly kláštery komunisty zavřeny a zrušeny. Po promoci se roku 1953 vrátil do svého rodiště a pracoval zpočátku na patologii v Ostravě, pak jako internista v Karviné a v roce 1962 se stal primářem interního oddělení nemocnice v Orlové. Zde se stal průkopníkem mnoha moderních léčebných metod, jeho doménou byla kardiologie a nefrologie.

Pro mne byl táta jedním z posledních "renesančních lidí", ať jsem se ho zeptala na cokoli, vždy všechno věděl - a nebyla to jen medicína a muzika, ale i matematika, botanika, historie, ekonomie, technika nebo třeba vaření, byl manuálně velice zručný, vyrobil mi dokonce i nábytek do pokoje. Moc lituji, že se nedožil ani mé promoce. I když zdaleka nemám jeho talent, doufám, že by měl radost z toho, že pokračuji v jeho profesi.

BOBÁKOVI

Valentin Bobák *1901